Havlíček jako hospodář

Abstrakt:

Článek je věnován soukromému životu Karla Havlíčka Borovského. Byl to houževnatý student, velmi šetrný ve stravě a oděvu, aby si mohl koupit české knihy. Tato šetrnost spíše než podnikavost značila jeho spíše konservativní vlastnosti. Deportací do Brixenu mu bylo znemožněno praktické výdělečné zaměstnání, zároveň byl nucen změnit své novinářské zaměření, zejména na zemědělství. Až do své smrti žil zejména z jmění dříve vydělaného. Je znám svými pestrými názory. Vyjadřoval se k téměř všem fázím, kterými národohospodářská věda prošla. Upjatá spořivost, které navykl již v mládí, se projevovala i v jeho názorech. Bohatství dle Havlíčka kazí lidi, proto mají chudí Čechové více vlastenců než Rusové. Upřednostňuje, aby se z naší země vyváželo málo peněz a mnoho obilí, dříví, uhlí atd., vychází z merkantilismu. Státu vytýká jednostrannou péči o průmysl a zdůrazňuje význam zemědělství. Ostře kritizoval liberalismus a kapitalismus, které zbídačují masy a bohatství soustřeďují v rukou několika osob. Vyslovil předpověď o převratu, kdy kapitalismus pohltí sám sebe. Podporoval sociální politiku, nutnost rozšířit otázku dělnickou veřejnými pracemi. Jednalo se o člověka, který se vzdělával bez národohospodářských studií a podal názory, které přispěly všem dřívějším i pozdějším hospodářským teoriím.
Druhá část článku je věnována období po revoluci v r. 1848, která přerušila Havlíčkův klidný vývoj činnosti i teorie. Došlo k ústupu jeho zastaralých i příliš nových názorů a i u něho převládl liberalismus, který byl považován za nadčasový a nejdůležitější. Postavil se proti ochranným clům a hájil svobodný mezinárodní obchod, vyznával naprostou konkurenci. Mění i svůj dřívější názor o blahobytu státu a to tak, že „nejšťastnější není země, která si všechny své potřeby opatří doma, nýbrž ta, která si všechno, co chce, odkudkoli opatřiti může“.  Nikdy nehájil zásadní liberalistický odpor proti zasahování státu do hospodářství, nepropagoval heslo „lassez faire“.  Výnosnost zemědělství lze dle Havlíčka zvýšit mimo jiné zřízením hypotečních bank. Věnoval se i otázkám dělnickým a sociálním. I zde se projevil jeho reservovaný liberalismus. Komunismus považuje za učení bludné a bláznovské, protože se snaží z člověka vytvořit buď něco lepšího nebo horšího, ale vždy něco jiného, než člověk je. Nebezpečí nevidí v komunismu chudých lidí, ale ve skutečných komunistech, kteří zacházejí se soukromým jměním občanů jako s vlastním. Dále řeší i problematiku socialismu. Ve svém životě vyjádřil mnoho předtuch, které se splnily. Ovšem až po jeho smrti.

Suchánková Martina