Diagnosa a léčení světové krise: kapitalismus na rozcestí

Abstrakt:

Autor v úvodu nejprve poznamenává, že krize není způsobena  nedostatkem statků, ale nedostatkem organizace. Nezkoumá ji ani z pohledu kapitalistického, ani z pohledu komunistického, ale logicky a nestranně.
Příčiny krize jsou v kapitalistickém systému racionalizace (technický pokrok) ve spojení s vadnou distribucí statků. V komunistickém systému je to naopak špatnou produkcí.
V současném hospodářství vzniká z racionalizace nezaměstnanost a z nezaměstnanosti krize.
Další příčinou krize jsou splátkové obchody a burzovní krach, který rozrušil distribuční efekt.
Důležitou příčinou je psychologický efekt v čele se strachem, kdy lidé nekonzumují a rozprodávají svůj majetek. Dále je to ztráta odbytišť, celní přehrady malých hospodářských celků, mezinárodní zadlužení a reparace, kdy Evropa dostává od USA půjčky.
Autor se dále zabývá diagnózou krize, která se obvykle připisuje deflaci. To vyvrací tím, že deflace je až důsledkem krize. Ve skutečnosti je problém v poklesu hodnoty zboží. Hospodářská krize je podle něj krizí konzumu a distribuce, nikoliv krizí z deflace.

Když je známa diagnóza krize, tak se může přejít na terapii. Nejprve by měla přijít opatření, která vedou k odstranění psychologických momentů (nedůvěra, strach, spekulační zásahy) a následně i samotné léčení krize.
Léčba všeobecné nervozity a strachu se musí dít současně a všeobecně v postižených zemích. Tento problém se týká burz, bank, úvěrů, konzumu i nezaměstnanosti.
Pro léčení krize samotné by se měla sejít konference sestavená z teoretiků i praktiků. Ke snížení dynamické neefektivnosti je nutná změna způsobu státního podnikání. Mělo by se vést obchodnicky, nikoliv byrokraticky. Krytí na řešení krize by mělo být vzato z přiměřené výše tzv. daně z racionalizace, která ovšem nesmí podlomit hospodářský růst.

(Mrkvičková Ivana)