Reorganisace amerického bankovnictví

Abstrakt:

O americkém bankovnictví není sporu, že finančně ovládá celý svět. Dělí se na dvě skupiny National Banks a State Banks. První skupina je upravena zákonodárstvím federálním, podléhajícímu přísnějším ustanovením. Druhá skupina podléhá zákonodárství státu, ve kterém existuje. Zmiňována je neudržitelná skutečnost, že banky nesmějí mít filiálky v místě mimo své působiště. Podle autora jde o zastaralý předpis, který znevýhodňuje venkovské banky oproti např. New Yorku. Zmíněné opatření vede k jeho obcházení např. tím, že banky zakládají filiálky svých přidružených finančních společností. Dále se článek věnuje zhodnocení finančního vývoje Spojených států jako hospodářsky nezdravého, vyjádřena potřeba nápravy (tímto tématem se delší čas zabýval J. W. Pole, který byl nejvyšším státním dozorcem nad National Banks) a zhodnocení situace na bankovním trhu porovnáním venkova a města. Jsou zmiňovány další poruchy amerického bankovnictví a návrhy jejich nápravy, jako je např. ručení bankovních akcionářů ve vyšší míře, než je jejich vklad v podobě akcií. Některé státy zavedly státní garanci na vklady u menších bank, což nezabránilo úpadkům bank, proto byly zrušeny. Také padly návrhy na zvýšení minimálního kapitálu při zvětšení banky při splynutí bank nebo převzetí menších ústavů. Zaměření na investment trusty v USA a jejich účel, kterým je sledovat politiku diverzifikace investic. Tyto společnosti získávají kapitál emisí vlastních akcií a následně je ukládají v cenných papírech a jiných akciích. Problematika emitování akcií se rozšižuje takovým způsobem, že v roce 1929 dojde k většímu emitování akci, než ke kterému došlo dohromady mezi roky 1925 a 1928. A tak vyvstává polemika nad tím, zda tento trend přispěl k říjnovému krachu nebo má pozitivní účinek na investory. Zároveň je porovnáno americké a české bankovnictví.

(Suchánková Martina)