Zákonné předpisy o posloupnosti dědické na statcích střední velikosti

Abstrakt:

Článek pojednává o tom, že se Sněm království českého usnesl na osnově zákona, kterým se zavedou zvláštní předpisy o dělení dědictví na statcích střední velikosti. Toto usnesení navazuje na rámcový zákon z roku 1889.
Článek popisuje počátky zákonodárné úpravy dědických poměrů od počátku 19. století. V roce 1812 vstoupil v platnost Občanský zákoník v Rakousku. Ten se ale problematiky zákonné posloupnosti dědictví téměř nedotýká, a proto i nadále platí předpisy z roku 1791 pro České království a z roku 1790 pro Moravu a Slezsko. Platí tyto zásady: Selský statek má přejít celý na jediného dědice. A při posloupnosti zákonné je upřednostněn syn před dcerou.
Změna nastala zákonem z roku 1869, který říká, že v zemích, kde jsou zákonem zrušena omezení dělitelnosti, budou zrušeny i předpisy o posloupnosti selské. Tento nový, pro spoludědice spravedlivější zákon ale ohrožuje udržení celistvosti selských statků.
Celý problém byl nakonec vyřešen zákonem korutanským z roku 1903. Ten definoval statek střední velikosti jako statek s čistým katastrálním výnosem mezi 100 K a 1500 K a rozlohou nejméně 5 ha. Vlastník může se statkem nakládat, jak chce a může stanovit přejatele statku, který je zákonným dědicem. Pokud dědice nestanoví, platí ustanovení tohoto zákona, že statek přejde na jedinou osobu – přejímatele. Ten je stanoven podle pořadí zákonné posloupnosti dědické.

(Rybová Lucie)