• Od roku 1904 v Živnobance
• 6 let později se stal náměstkem vrchního ředitele
• 1916 zatčen a obžalován z velezrady (podpora českého odbojového hnutí a za bojkotování upisování válečných půjček
• 1917 císařem Karlem amnestován
• 1917 se stal ředitelem Živnobanky
• Pod jeho vedením ŽB zažívala rozmach. Stala se hlavni finanční institucí velkých českých firem. Když ostatní banky krachovaly, ŽB si upevňovala své pozice, kvůli tomu Preisse někteří nazývali kapitánem českého průmyslu a ostatní ho měli za žraloka či upíra
• V čele ŽB se zasloužil o fúzi velkých podniků jako je např. Škoda Plzeň, ČKD, Laurin atd.. Pod Preissovým vedením ŽB vlastnila takřka polovinu průmyslu (šlo právě o podíly ve velkých českých firmách)
• 1937 odstoupil z funkce hl. ředitele, ale zůstal předsedou její správní rady
• 1942 byl vyslýchán gestapem kvůli bránění českých hospodářských zájmů
• Téhož roku odstoupil i z funkce předsedy správní rady
• Podílel se na tvorbě měnového zákona
• Navrhl základy budoucí měnové reformy
• Stál v pozadí nostrifikace (týkala se asi 700 podniků s kapitálem 2,5mld Kč a většina směřovala do ŽB)
Jaroslav Preiss, nejznámější a nejvlivnější český finančník první republiky, se narodil 8. prosince 1870 v Přešticích. Vystudoval gymnázium v Domažlicích a Právnickou fakultu UK v Praze. Po studiích se věnoval žurnalistice, a to národohospodářské a finanční problematice. Patřil k hnutí pokrokové mládeže, tzv. Omladiny, ale brzy přešel jako redaktor do Národních listů a nakonec do mladočeské strany, za níž zasedal od roku 1907 v říšské radě.
Preiss byl dvakrát ženatý. V roce 1898 se oženil s herečkou Olgou Dostálovou (zemřela v roce 1921). S ní měl tři dcery, Olgu, Jarmilu a Věru. V roce 1936 se podruhé oženil s Jarmilou Dimmerovou.
Preiss byl bohatým mužem a velkým mecenášem umění. Vlastnil luxusní vilu na Smíchově, činžovní dům v pražské Letenské ulici, 2 statky, avšak největší cenu měla jeho sbírka obrazů (Alše, Marolda, Čermáka, Mánesa, Švabinského, Nechleby, Strettiho apod.) a drahocenných knih. Jako mecenáš se podílel na vykoupení rukopisů Rašína a Machara, podílel se finančně na stavbě Mánesa, Národního technického muzea, podporoval činnost Kramářem založené Moderní galerie apod.
K dalším velkým vášním Jaroslava Preisse patřil golf. Když byl v březnu 1926 založen Golf Club Praha, stal se jeho členem a v roce 1928 byl spolu s J. Masarykem a dalšími významnými osobnostmi jako například pražským primátorem K. Baxou, zvolen do jeho výboru.
Preiss obdivoval T.G. Masaryka – ten Preisse pokládal za našeho největšího finančníka. Masaryk viděl v Preissovi zkušeného odborníka, a proto také Preiss fungoval jako osobní Masarykův bankéř a osobní rádce ve finančním světě. V roce 1932 se měl na Masarykovo přání stát ministrem financí. Preiss svou účast ve vládě ovšem podmínil tím, že by mu byla udělena pravomoc provést reformu, kterou měl již připravenu, a to i bez souhlasu parlamentu. Taková podmínka nenašla odezvu u všech politických stran, především u sociální demokracie, a tak Preiss do vlády nikdy nevstoupil.
Preiss zastával řadu významných funkcí: vrchní ředitel Živnobanky, ředitelský rada Jugoslávské banky v Záhřebu, předseda správní rady České obchodní společnosti, ČKD, Spolku pro chemickou a hutní výrobu, Fantových závodů, České továrny na umělé hedvábí, cukrovaru ve Chropyni, místopředseda správní rady pojišťovny Sekuritas, Báňské hutní společnosti, Akciových textilních závodů Hendrych a syn apod. Podle hrubého odhadu mohl dostávat až půl milionu korun měsíčně.
Po válce byl na nátlak komunistů a za tichého souhlasu prezidenta E. Beneše zatčen a obviněn z kolaborace. Když na žádost rodiny prohlédlo Preisse v říjnu 1945 lékařské konzilium, bylo zděšeno jeho špatným duševním a tělesným stavem. I tento fakt, jakož i skutečnost, že většina svědků vypovídala v jeho prospěch, urychlil jeho propuštění, ale jeho konec se nezadržitelně blížil. Zemřel dva dny po propuštění z vazby 29. dubna 1946 a je pochován na vyšehradském hřbitově.
(Jiří Kopáček, Hana Štroblová)